La Cathedrale a další cesta

Dnešní cesta byla po noční (dlouhé) diskuzi odlišná pro obě auta. Předchozí dny jsme totiž zjistili, že rychlost máme výrazně pomalejší - ne kvůli strojům ale kvůli natáčení a přípravě záběrů a následném čekání na filmaře a balení techniky atd. Takže jsme museli upravit závěr trasy tak, abychom to časově zvládli. Evidentně nebylo možné projet 700km za den, což motorkáři zvládnou ale nejde to v koloně několika vozů při maximální rychlosti čtyřkolky 110kmh a nutnosti zastavovat na tankování každých 200km. Včera jsme tedy potřebovali natočit nějaké cestovatelské záběry s marockými reáliemi a současně jsme chtěli natáčet na offroadu u hory La Cathedrale, která byla hodinu a půl jízdy opačným směrem, než jsme potřebovali. Udělali jsme kompromis a rozdělili se - jedno auto jelo s námi natáčet na offroad (a neplánovaně na trh ve vesnici pod horou) a druhé auto natáčelo v okolí vodopádů Ouzoud. Setkat jsme se měli u jedné češky, která s přítelem (touareg) provozují farmu resp. auberg a pěstují olivy atd. Jako obvykle, všechno bylo jinak. Ráno jsme se trošku zdrželi údržbou motorek (čistili jsme tlumiče apod, natankovali ve vesnici, kudy jsme v noci předtím projížděli a frčeli směrem k lanovému mostu přes přehradu a Bin El Oidane a serpentinami vyjeli do našich "obvyklých" 2500mnm. Jelo to docela slušně, ale stejně prostě průměr nějakých 45kmh a ne víc. V Tilougguitu byl sobotní trh, přijeli jsme do naprosto neprůjezdné oblasti a tak jsme šli s kameramanem prohlédnout tržiště. Filmaře vzápětí odchytla policie a než dodal potřebná povolení, měli jsme s Noidem trh prolezlý ale něco se natočilo. Místní nám udělali cestu pro průjezd a pokračovali jsme krásnou šotolinkou bez kamení asi 25km do hor. Přímo pod úžasnou skálou La Cathedrale, která má tuším 300m kolmou stěnu, jsme pokecali s partičkou maročanů, kteří si tam udělali výlet nějakou kopií Jeepu Willis a přesvědčili jsme doprovodný tým, aby s námi jeli dál, takže jsme z poloviny horu objeli a natočili nějaké hezké záběry. Mám dojem, že minule cesta nebyla tak široká a kvalitní ale místy byly brody, přejezdy po kládách ale obecně to byla úplně snadná projížďka. Vůbec se nám odsud nechtělo a váhali jsme, jestli nejet těch asi 80km k Demnate ale příkaz produkce byl jasný - vrátit se zpátky po silnici a nerozbít sebe, motorky ani auto. Takže jsme si to celé dali ještě zpátky a pak asi 200km přes krásný hřeben a serpentiny k Beni Mellal a dál po úplně rovné hlavní silnici na Marakéš. Většinou jsem jim ujížděl a v jedné vesnici čekal až podezřele dlouho. Vrátil jsem se asi 5km a viděl u cesty stát auto i motorku - auto se zvedlou kapotou, což neznačí nikdy nic dobrého. Horší bylo, že vedle ošetřovali Vaška - bohužel měl fakt smůlu a koupil žihadlo od nějaké včely, která mu proletěla půlcentimetrovou mezerou mezi MX brýlemi a helmou a dostal žihadlo do čela. To není nikdy příjemné ale Noid je alergik a během 15 minut začal otékat. Dostal tři prášky, odstranili žihadlo, potřeli Fenystilem a víc nešlo dělat. Ve stejném okamžiku, kdy došlo k tomuhle, bouchla u Toyoty pravá zadní guma. Takže Petr opravoval a my mu odborně radili a jedli u toho meloun, který jsme objevili v nákladovém prostoru auta a popisovali mu, jak strašně je dobrý. Naučili jsme se mimochodem pár stylových plzeňských nadávek :) Měli jsme to ještě minimálně hodinu do cíle a díky zdržení už to bylo někdy po západu slunce. Takže další den, kdy prostě do západu (kvůli natáčení) nepřijedeme. Ovšem aby to nebylo úplně snadné, tak jsme neměli popis místa, kam máme jet ale jen souřadnice - dovedl jsem partu na místo, které bylo od cíle asi 4km offroadem ale odmítli tam jet a zkoušeli jinou cestu. Po asi 20km bylo jasné, že to nenajdeme a nikomu se nešlo dovolat. Naštěstí nějak fungovaly SMS, Radek nám poslal souřadnice skryté odbočky z hlavní cesty, kterou jsme z našeho směru neviděli a dojeli do cíle. Ten poslední úsek už ale musel na motorce jet Petr, protože Vašek se začínal skládat a měl tak oteklé oči, že vůbec neviděl. Hodní majitelé usedlosti s ním odjeli do nemocnice v Marakéši (odkud se vrátili asi o půl 3 ráno) a dneska už je to lepší. Dostal injekce a zabralo to ale i tak vypadá jako mongol. Včera jsme najeli přes 370km a tak jsme dnes celé dopoledne servisovali - rozebral jsem co se dalo a hledal chybu - dva dny mi nefungují oba levé blinkry. Rozpájeli jsme i kontrolku v palubce, zkoušeli najít kde je závada ale nic. Asi odešla ta krabička s elektronickými relátky. Bohužel je to právě na levé straně, takže musím, při předjíždění aut ukazovat rukou, což řidiči vůbec nevidí a nereagují na to. Na obou motorkách jsme udělali filtry (já mám KN, Vašek v F800GS papírový), vyčistili tlumiče a já ještě vymyslel uchycení vysílačky v prostoru pod palubní deskou, takže vidím jestli mám BT link a vybraný kanál - což v minulých dnech přinášelo potíže. Jinak vysílačka (mám sponzorský Midland) funguje s F4 výborně ale kvalita zvuku je šílená. Fakt to s našimi "normálními" ručkami TTi nejde srovnávat ale při natáčení to bez spojení fakt nejde.

Dneska jsme se jen přesunuli nějakých 80km do Marakéše, bivakujeme u někoho na zahradě na trávníku ale je tady wifi, kluci přebalují věci na autech, my píšeme reportáže a večer vyrážíme pro Fanánka na letiště a pak nasát atmosféru v medině.